Verše
Kategorie
reklama
Pole už je posečené,
obilí ve stodole uskladněné.
Sbírám poslední klásky,
vzpomínám na minulé lásky.
Poslední mě milovala,
své dítě po sobě zanechala.

Potom jednou přes prázdniny,
znenadání utekla do ciziny.
Teď ho na krku mám,
jak to bylo krásné, vzpomínám.

Vychovám ho jako svého,
už nemohu být bez něho.
On přece za to nemůže,
že ho máma opustila,
to je k nevíře.

Vychovám ho, jak se patří,
aby nebyl jak ty lotři,
lásku k němu zachovám,
ať v životě není sám.
To se mi líbí Sdílet na Facebooku

Lidé a vztahy

» Různé

Přidáno: 26. 9. 2018 - 17:25

Délka: 462 znaků

Posláno: 5x

Známka: 2,50 od 6 lidí

Autor: © Ladislav Mitiska

ID: 1092834

Verš: sdružený AABB

Filtr obsahu: není

Stav: zveřejněné

OHODNOCENO
reklama
reklama
To se mi líbí Sdílet na Facebooku
Web používá cookies. OK Info