Je hloupá? Je ošklivá? A co líná?
Nebo ji ráno přepadne kocovina?
Proč hledí zamyšleně z okna ven?
Byla jen raněna zlým osudem.

Je v duši křehká, jako víla,
přesto dřív šťastná a „silná” byla!
Ten její často chodil za jinou,
ona nebyla jeho jedinou!

Pak s jeho další subretou,
naboural, „když jeli za tetou”.
Umíral zhruba půlku roku,
ona je dodnes z toho v šoku!

Však té dívce, či paní je hrdost dána
a okolí těší ta její osudová rána.
Nestěžuje si a jen se snaží,
zlé jazyky dí, že chlastá jen a paří.

Pravda to není, je to skvělá máma,
má cit a pochopení a vypadá jak dáma.
Nikomu neublíží, spíš pomůže,
proč lidé ji neberou? Vždyť za svůj osud nemůže!

Dnes je zas „silná” a znovu žije.
Ať každý pozná, jak se hubou v zemi ryje!
Ať každý sundá „to máslo” ze své hlavy,
vždyť nešťastných lidí jsou dneska větší davy!

Tak lidi hloupí! Dle toho, co jsem viděl:
„Nesuďte jen obal z prvního dojmu!”
Já znám ji „uvnitř”, to dobro jsem v ní viděl,
je „čistá, až ryzí” - těžko s tím někoho dojmu.

Snažte se poznat lidi „zblízka”,
vždyť ten, co vypadá tak hrdý,
si možná denně stýská!
Však líný, marnivý a hloupý není,
jen čeká na milé slůvko plné pochopení.

Navenek sobecký a studený
- však já tu vnitřní krásu uviděl!
Ten její v srdci klenot, co není bezcenný,
být vámi, tak bych se za tu povrchnost zastyděl.

Tak přeju té dívce, paní,
ať znovu štěstím a zdravím září.
Vím, že časem se naplní její přání
a oslní zas tou milou, bezprostřední tváří.