Jedni se vdávají,
jiní se žení,
kdekteří kupují
a od žití si slibují,
tak mnoho, přemnoho,
zřím užívat si kdekoho.

Dva pracně na poli,
jinde zas manželé,
dva spící v posteli,
již slavili svatbu vesele.

A stromy se pyšní plody,
tu raduje se lid z úrody.
Chvíli svítí slunce,
za mžik oka déšť padá,
chvíli je mezi lidmi láska,
po chvilce svár mezi ně se vkrádá.

Kdes rozkvetlých luk pějí květy krásné,
jinde zas žízeň životy lidské ničí strastně.

Kdekoliv vánek jarní vane,
však leckde krutá bouře vládne.
Mezi tím vším čte kdekdo z hvězd
a jiný věří v lepší zvěst.
Kdos víry je pln a doznal svého cíle,
nějaký zas pozbyl sil a žije potměšile.

V ohnivé jezero však se ubírají,
kdo marnosti své zvůle užívají.
Zanikne zcela tento svět,
pro naše cíle si přijde plnost hned.

Mnohokrát jeden s druhým v životě síly měřil,
však již neplatna lidská síla,
platno jen, čemu kdy kdo věřil.
Svrchovanému Zachránci, Kristu, kdo život dal,
zjistí, že věčný zázrak se pro ně stal.
V Království překrásném s Ním budou žíti
a budou zpívat píseň Spasení, že nebyli zanecháni, ale vzatí.

Jezero ohnivé je varováním nám,
a tak proto sviťme, ať každý z nás je Králi znám.

Buďme vždy těmi, kdo vytržení vyhlíží,
vždyť s námi ze světa vytržen bude chrám
a ponechaní chvíli, však bez nás tu budou žít na světě
v převelikém soužení a bez Světla jediného Božího dítěte.

Jen nad Izraelem zářit Milosti bude jas
a lidé v něm poznají Toho, kdo pro nás jedním stal se z nás.

Ponechaní budou i v temnotách, i v krutém soužení poslední šanci míti přese vše,
kdo pro Ježíše se rozhodne,
toho opět podepře.

Ti však, kdo jej i nadále odmítati budou,
vhozeni budou do onoho jezera s tou převzpurně zlou zrůdou.

Božího Království však radosti zvony budou znít,
těm, kdož se rozhodli Cestou zvanou Ježíš jít.