Odpověď

Ponořen v rozbouřeném oceánu myšlenek,
mysl stala se kocábkou zmítající se na vlnách.

Hledám odpovědi v časech minulých,
obelhán slibem budoucnosti,
v zapomnění přítomnosti.

Smutek i bolest ze ztráty, snaží se mne ovládnout,
však mizí v hlubinách kalných vod.
Hlas radosti života, tlačí mne žít dál.
Hlas, co šeptá slova silná jak řeka,
co razí cestu ve skalách.

V rozbouřené mysli, slyším hlas srdce znít
jak velký zvon, co bije na poplach.
Ten hlas, co dal mi sílu jít dál.
Strach už nemá moc, kterou jsem mu dal.