Odměna

Když pokrývá kraj bílý sníh,
oči tvé mlčky hovoří,
je němá prosba skryta v nich,

jak šperk zří, touhou zahoří.
A já té řeči rozumím,
ten diadém ze zámoří

od této chvíle je již tvým,
za dceru, jež tvé jméno má,
tebe, má lásko, odměním...