V Rajské zahradě vykvetla květinka
s příznačným jménem Jiřinka,
když jsem spatřil její nádherný květ,
rázem se se mnou zatočil celičký svět,
její vůně je jak opium,
načisto zasáhla můj rozum,
je to jak moc krásný sen
- víme to oba - pokud bude trvat,
každou chvíli spolu si my dva
plnými doušky užijem.

Jenže jednoho rána se můj krásný sen rozplynul,
a já do Rajské zahrady ještě jednou nahlédnul,
nebyl tam však ten nádherný květ,
před kterým jsem tenkrát klek,
stala se z něj kopřiva pálivá,
která mou duši ošálila
a mé srdce i naši lásku spálila
a bez slůvka rozloučení mě jako bezcitný tvor opustila.

Život jde dál,
jako již tolikrát jsem stejnou chybu udělal,
místo srdcem jsem očima vybíral.