Něžnou a nebezpečnou tvář lásky
spatřila jsem jednou z večera,
po dnu, jenž vrývá vrásky.
A možná to byl lučištník s lukem
anebo muzikant s harfou.
Už nevím, nevím nic,
vím jen to, že mou duši celou
ranil svojí písní nebo střelou.
Vím jen to, že jsem raněná,
raněná do srdce už navždy, vím,
tou ranou LÁSKY, hrotem páčivým.