Když člověk, co má tak moc rád,
tak rád, že ani nedokáže spát,
tak rád a přitom v srdci jen bolest a žal má,
tak rád, že neumí než milovat.

Když člověk neumí nic než milovat,
když ten, který je tak milován, pak zradí nás,
když pak srdce bolí, v duši je jen žal,
pak člověk začíná se sám už bát,
jestli bude zase schopen milovat.

Srdce bolí, duše chřadne,
člověk trpí, potom vadne,
srdce zjihlé, bolest vládne.

Když člověk vše pro lásku dal,
a jen tak málo chtěl by brát,
když člověk osud proklíná,
pak ve svém srdci umírá.