Za půlnoční poezii skrývat myšlenky
Ve svitu měsíce svědomí zpytovat
Sledovat ulice přes bílé záclonky
Přemýšlet kolik vážně stojí milovat

Do ticha noci rýmy skládat jak korálky
Stále před očima osobu jež schází
Nehnout se však oči upřené do dálky
Doufat že láska už kolem obchází

Noc plná inspirace nabídne útěchu
Kdo jiný skryje to co srdce skrývá
Co dokáže člověk ve spěchu
Pak se s úžasem na papír dívá

Jak vyjádřil co říci nejde
Všechnu tu tíhu co cítí
Teď už ho spánek najde
Chytí si ho do sítí