Chtěl bych zas usínat vedle Tebe,
já snesl bych Ti klidně i modré z nebe,
život za Tebe snad i položil,
bez krásných chvílí s Tebou již bych nežil.
Jsi mé všechno, jsi můj svět,
děkuji Ti za vše, jsi můj líbezný květ.
Chtěl bych napořád,
aby srdce naše vedle sebe uléhala,
avšak i ráno se probouzela.
Obejmout Tě a s krásným pocitem usínat,
s krásnějším se však probírat.
Jsi krásná i po ránu, vždyť Ty to víš,
nejednou jsem Ti to stačil říct.
Dívám se na oblohu, padá hvězda,
ta chvíle bez Tebe zdá se být nekonečná.
Již nevím si rady, chce se mi brečet,
své city na celé kolo vykřičet.
Jak rád bych Tě tu měl,
své tělo vedle toho Tvého položit bych chtěl.
Však marně plynou slova ze rtů mých,
proč tak složité musí to být.
Hezky se vyspinkej, Beruško moje,
mé celé srdíčko je teď jen Tvoje.