Oči bloudí po stropě
a hledají Tvůj stín,
mé srdce touží po Tobě
a marně čeká na svůj cíl.
Nikdy víc se na zemi nesejdem,
rudý kůň si Tě vzal,
své ruce k sobě nevzepnem,
zbývá mi už jen žal.
Však přijde čas, kdy i má duše
tam u nebeských bran,
bude stát nehnutě
a čekat na křídla bílých vran.
Pak spojíme se navždy
a nebude nám nic v cestě stát,
závidět nám bude každý
tu lásku, co nám chtěl život dát.