Narození básničky

Dává nám to vůbec smysl,
pro básničku také psát,
zaslouží si vůbec toho,
zpovídat ji, budu mnoho.

Například, co v noci dělá,
když do postelí uléháme,
snad jen kousek, nebo celá,
v hlavě naší skrytou máme.

Kam se třeba uloží,
kdy sny tu máme celou noc,
v skrytu svého namnoží,
verše krásné, jejich moc.

Ráno už nás brzy budí,
ven, s myšlenkou převelkou,
zahrát poem, na duši její,
jen chvíli malou, nevelkou.

Tak se rodí nové básně,
necháme jim volný kout,
aby mohly stále krásně,
v našich myslích stále plout.