Jsem sám, co z toho mám?
Pocit štěstí? Ale kdepak,
život mně pod nohy hází klacky a klestí.
Hej, živote, pojď ke mně blíž,
ať neodděluje mě od světa samoty mříž,
ať nenosím životem těžký kříž.
Živote, hej, zdraví, štěstí i lásku mi dej.
Hej, živote, snad mně ve svém zárodku nic zlého neprovedeš,
jen k dobrým skutkům mě svedeš.

Hej, živote, ať průšvihem nezačne každý den,
to je můj každý ranní sen.
Ať každý den vykročím tou správnou nohou,
ať mi v tom optimismus a dobrá mysl pomohou.
Žiju, jak jen to jde,
jsem rád, že každé ráno řeknu „jsem zde”.
Hej, živote, dej mi aspoň šanci malou,
abych měl každý den práci stálou.
Ať vydělávám každý měsíc pár tisíců,
ať vydrží mně tohle řadu dnů i měsíců.

Dva, tři měsíce jsou za mnou,
a už mám práci a ne marnou.
Tak teď našel jsem si práci podle svého gusta,
teď už nebude můj život poušť pustá.
Takže, co teď, záliby,
ale kdepak, nesbírám známky, nenavštěvuji zámky, ani nechodím na ryby.
Jen pěkně vleže luštím křížovky,
v pohodlí své pohovky,
vyluštím název hradu, pro kuchařky, radu,
i jaký je druh užovky.
A také čtu a čtu, časopisy a knihy,
na očích brýle a na tváři z mládí dvě pihy.

Tak nechám si narůst vousy,
ať pihy kamsi jdou si.
Vousy a brýle, to nevypadá tak špatně,
snad přijde moje chvíle.
Snad seznámím se se svou milou,
se svou ženou, se svou vílou.

Sedím po pracovní šichtě,
ve sportbaru jménem Na rychtě.
Popíjím už druhou colu,
všude plno, jen volno u mého stolu.
Ať seznámím se, kde chci,
sám ale už zůstat nechci.
Ale tady vhodné místo k seznámení,
tak tady to určitě není.
Když udělám svých nadějí bilanci,
tady na seznámení nemám šanci.
Jinde budu muset hledat,
tady ve sportbaru nemá cenu hledat.
Budu muset hledat jinde,
tady ve sportbaru, každá mně dá kvinde.
Snad pomůže mi náhoda,
seznámím se, a život potom bude pohoda.

Tak jednou takhle v knihovně,
co vypůjčím si, hledal jsem podrobně.
A najednou u regálu s knihami stála,
trochu se na mě usmála.
Jako by mě v tu chvíli blesk udeřil,
své oči do jejích krásných, jsem ponořil.
V nich oddanost jsem si hned ověřil.
To věděl jsem hned, ta bude má žena,
právě jsem v životě vyhrál - je to ta první cena.

Už dva měsíce spolu chodíme,
a i když jsme každý v práci jinde,
stále na sebe myslíme.
Jak jsme se seznámili, to námět by byl možná na knižní kýč,
to ale je už za námi - okamžik seznámení, je už pryč.
Snad někdo by se mohl smát,
a i poťouchle se ptát,
jakže jste se seznámili, uprostřed knih,
vzpomínky na to už tají, jak loňský sníh.

Důležité je, že jsme spolu,
už rok jdeme společně životem, nahoru i dolu.
Dolu i nahoru, nadzvednem společně,
překážkám závoru.
A na svět brzy přijde děcko,
pak budeme mít všecko.