Jsi jak růže nádherná,
jsi prostě překrásná.

Ten kvítek červený,
ranní rosou zdobený.
Ach, je prostě nádherný.

Ale snad nikdo nepřijde,
kdo ze země tě vytrhne.
Ty patříš sem,
a radost musíš dělat všem.

Tak jen krásně rozkvétej,
a života si užívej.
Přijde jednou den,
kdy život tvůj bude přerušen.

Sucho tě pálí a listy zužuje,
konec se blíží a tebe zabíjí.
Květ tvůj již upadá,
ve chvíli, kdy slunce zapadá.

Snad mohu za to já,
že krása tak nádherná
ve chvíli této upadá.

Já chtěl jsem tě jen pro sebe,
a utrhl tě u země.
Já chybu udělal
a všecičko tím zkazil,
sprostě jsem tě zabil.