Již 22 let žiji s očima beze svitu
a je to pro mne výhra, spíše nežli zvyk.
Zčásti je má slepota vchodem do úkrytu,
a proto vidím vnitřním zrakem
a to není trik.

Ve svých mnohých snech však jako bych viděla tento svět,
a vím, že nejsou to jen nedosvitky, či nedosvitné zdání.
Pro živé barvy, jež vidím, není možné vypovědět,
jak reálným způsobem mně splnilo se přání.
Jednou jsem měla třikrát tentýž sen,
v němž viděla jsem dětské duše mnohých teď už dospělých, známých i nepoznaných,
a oni vězeli v nemocnici pro srdce zraněná.
V tom snu mi Bůh ukázal jejich beznaděj ve dnech úzkostných,
a já hned cítila, k čemu jsem pověřená.
Za dva dny jsem šla do křesťanského sboru,
kde jedna Boží služebnice, byť neznala můj sen,
řekla mi, že zahradou mnohým je mé srdce,
a že dlaněmi srdce určena k sobě mnohé přivinout jsem.
A to je víc než jen nedosvitné zdání! Toť Naděje vítězná!
Proto v Boží řeč věřit chci bez ustání!