Donedávna strom života,
vitální, plný lásky, síly,
ochořel...
a jeho dobrota
celou pláň vůní naplnily.
Proč stůněš, lásko?
Neboj, to přebolí,
příroda pláče...
Miláčku, najdu si Tě kdekoli...
Vždyť ten strom
donedávna radostí jen vzkvétal,
a jeho vůně vábila ranní spáče...
Tráva usychá, chřadne i motýl,
co rád k tomu stromu létal...
A tak skrývám v srdci naději,
že láska má se zotaví,
ožije jak vlna v peřeji
a životu se čelem postaví.