Naděje

Úder, rána, velký zlom,
když sny na kusy se tříští,
srdce zoufale se zmítá v tom
a očekává dění příští.

Jen naděje tiše v skrytu doutná,
obtížně vzdoruje hlasu rozumu,
k těm zábleskům svůj pohled poutá
a doufá v čistou lásku bez bludů.

Ta v každém srdci umí vzklíčit,
jen čas a prostor musíme jí dát,
proč snažit se to hezké ničit,
vždyť můžeme si to nejkrásnější přát.