A stále nebylo chvíle,
kdy by při mně plně stál,
můj mozek a v plné síle,
cennou radu by mi dal.

Proč opouštíš mě v chvílích těžkých?
Vždy přijdou ještě těžší.
A sbalil kramle, vyšel pěšky.
No, to mě vážně těší!

Teď jsem tu na vše jenom já
a těžce hořekuji.
A kdo dobrou radu mi dá,
předem mu poděkuji.

Proč opouštíš mě pořád znova?
Proč zkoušíš Ty mě stále?
Když potřebuji chytrá slova.
Když zrovna mám namále.

Ještě poslední radu mi dej.
Nechoď nikam, no tak, hej!

Už věřit budu v úsudek Tvůj,
věřit v jeho správnost.
Prosím Tě vrať se, mozku můj,
já postrádám Tvou vážnost.

Už nezpochybním Tvé myšlenky,
když budeš při mně státi.
A buďte při mně, všichni svatí,
jednou se ti to vrátí.

A v tomhle světě plném ironie,
já chci jít proti davu.
A bez zbytečné agonie,
chci tě mít plnou hlavu.

Chci být ten jeden z mála,
při kterých zůstals stát.
A za nemalá práva,
já budu bojovat.

Jo, jako jeden z mála,
chci v tomhle velkém světě,
aby má naděje plála,
tak jako při poslední metě.

A proto vrať se ke mně hned.
My budem skvělý tým.
Já budu k Tobě nahlížet,
Tvůj světe, staň se světem mým.

Už nebudu Tě přehlížet
a chyby přes hlouposti.
K Tobě já budu vzhlížet,
nad všechny pochybnosti.

Tak vrat se ke mně, já volám znova.
Už docházejí mi má poslední slova.
A nade všechnu pochybnost, já věřím v Tebe stále.
Tak vrať se ke mně, nedávej mi, přeci jen tak vale.