Princezen je celá fůra.
Já mám vybrat jenom jednu.
Nikde žádná receptura.
Dobrá rada? V nedohlednu.

První rostou zlaté vlasy.
To je slušná porce zlata.
Jakpak dopadlo by asi
ostříhání do plešata?

Druhou zlatý piercing zdobí.
Pod ofinou nosí hvězdu.
Že by oběť dnešní doby,
nebo světlo do průjezdu?

Třetí ryčné erko ladí.
Tohle vážně můj sluch nedá.
Proč jí nepomohly v mládí
třeba kurzy logopeda?

Čtvrtá je zas pořád smutná.
Chacha, chichi, chocho, cheche.
Moje vtipy jsou jí putna.
Tak ať obroste si mechem.

Pátou zosobňuje pýcha.
Sotva sahám po kotníky.
Doufám, že už nerozdýchá
moje odmítnutí s díky.

Šestá v trní sto let chrápe.
Bez té nejspíš obejdu se.
Na co klekat před kanape
k absolutně tuhé puse?

Sedmou z pohádkové říše
nejspíš víc než vdavky láká
říše lidí, tam chce tiše
zmizet z očí Rumburaka.

Osmou také vůbec nechci.
Snad to nezní příliš stroze.
Stejně dala srdce ševci,
který létá po obloze.

Žádná nehodí se k tomu,
aby byla mojí chotí.
Proto, až se vrátím domů,
sbalím Anču odnaproti.