Zjišťuji, že můžu být aspoň trochu šťastná,
i když místnost, kde jsem, je úplně prázdná.
I běžné věci mi mohou udělat radost,
pěkná kniha, která má bohatou slovní košatost.

Vypočítaný složitý příklad z fyziky,
jednička ze zkoušení z orientace Afriky.
Hezký film, může být i romantický,
krásný hlavní hrdina, který je milý a empatický.

Perfektně uklizený pokoj, ustlaná postel,
nádherná olejomalba, které dominuje kostel.
Otevřené okno, jímž proudí studený vzduch,
libozvučná melodie, která si podmaňuje můj sluch.

Plný košík oříšků lískových,
pár povidlových buchet na plechu hotových.
Šok z toho, že mě málem někdo přejede na kole,
takové to očekávání, co se stane ve škole.

Všechno může být krásné a vytvářet pozitivní energii,
i můj chaotický život, nacházející se ve vysoké entropii.
Každý nádech by mi měl vyčarovat úsměv na tváři,
každý úder srdce by mi měl oči rozzářit.

Jde to, se smát a šťastná být,
jde to, i když vím, že tebe už nemůžu mít.
Je to reálné, ale hrozně obtížné,
s tebou to nikdy nebylo takhle složité.

S tebou nic, co jsem dělala, nebylo zoufalé,
bez tebe jsou všechny ty pozitivní impulzy nějaké pomalé.
S pocitem, že mě miluješ, bylo lehké usínat,
když jsem věděla, že tě mám, nebylo bolestivé vzpomínat.

Byl to takový ten skoro bezstarostný život,
ale očividně jsem si ho moc nevážila, takový jsem byla idiot.
Bez tvojí přítomnosti jako by všechno ztratilo barvu,
můj obličej a dokonce i místa, na kterých jsme bývali spolu.

Ten úsměv, který mi teď zdobí tvář, není nijak extra upřímný,
ale každý nemusí vědět, jak to mám sama v sobě složitý.
S tebou byl svět jako pohádka, kde se mi nemohlo nic stát,
bez tebe žiju ve světě, ve kterém se začínám bát.