Tak ještě tenhle verš a ještě sklenku dopiji,
pak půjdu navždy na pijáckou stezku.

A zkamenělé hlavy loveckých psů otočí se za mnou...
UŽ NAPOSLEDY!

Chvěji se strachy, jak v mládí při matuře,
tak nyní, když dokráčel jsem ke konci.

Už lehnu si k vám, vy modré bodláčky,
a budeme spolu přemítat o včelkách, o životě,
a budeme šťastni!
SPOLU!

A já vám povím, že ztratil jsem Slunce.
Tam v dětství...
A o tom,
že jsem jej již nikdy více nenašel...

Ale to už bude sluníčko svítit jenom pro nás.
ACH, NAVŽDY!

Pro ty modré bodláčky, které mám ve své duši...
A slzy rozloučení mi stékají do šedin...

... a slova...
MÁ SLOVA!
... jak jsou malátná...