Krev mi piješ delší dobu,
hořkost v sobě mám.
Tys mě přehlížel jak mlhu,
slovo rád neznám
a díru si ve mně vykopal
A taky
necit k tobě já necítil,
v řece se topím,
emoc k mamce jsem víc cítil,
láskou se tropím.
A taky
tvé slovo jsem ignoroval,
jak ty má slova.
Mé vnitřní já se topilo,
já jsem soudíval
tvého ducha, má hořkost, síla
A taky

Proč se o mě nezajímáš?
Ptám se, máš mě rád?
Proč se před mým stínem skrýváš?
Střelivo toť vpád
Víš co? Dělej si, co chceš,
nevšímej si mě,
budu rád
a myslím si, že ty taktéž
budeš rád.
Mé osiřelé já

Jednou jsem po tobě stýskal,
prázdno v sobě mám.
Lásku po tobě já výskal,
ignoraci znám.
Proto si díru vykopal
A taky
mé prázdné já míří jinam,
možno tvá chyba,
měli jste věřit vidinám,
zbraň to záliba
A taky
vždyť co, mně už je to jedno,
moje rozpornost,
z mého všeho je bezedno,
je to tvá vina,
tvého ducha, má hořkost, síla
Prázdnota