Lístek je zelený, květ má svou barvu,
srdce mé hraje jen jednu skladbu,
skladbu tu nejsladší, pro moji nejdražší,
mé vyznání, však milá neslyší.
Když večer ulehá, v mžiku hned usíná,
mé něžné hlazení snad ani nevnímá
a když ji probudím, se zlou vždy pochodím,
pak na mě zabručí, nech toho snažení,
nech už mě proboha, nech už mě spát.