Malá bílá ovečka

Malá bílá ovečka
s krvavou tváří,
bloudí tam ve skalách,
do všeho vráží.

Koleda vánoční
falešně znící,
ovečka zčernalá
ve sněhu zůstala,
vypadá jako smrt spící.

Na bílé hranici
za temnou vesnicí
tiše plíží se skon.

Na křídlech zkázy
zaklínáš dobu
a draci dávno už vylezli z hrobů.

Temnotám propadáš,
živé sny proklínáš,
usínáš, upadáš,
mrtvé rád objímáš.

Zvony už vyzvání,
prokleté svítání...
hrůzu ti nahání,
v mollové stupnici
život ti udává tón.

Neboj se, človíčku,
o svoji ovečku,
ráno zas najdeš ji
v tvém dračím snáři.

V závoji z pavučin,
v ledovém chvojí,
schoulenou v náručí,
kterého se bojí.