V máji pobožnosti v podvečer
pamatuji coby klučina.
Když jsem dospěl, poznal jsem,
že jiná pobožnost se počíná.

Konvalinky už nevoněly v kapli ve váze,
voněly nám na paloučku květinky.
Omamné ty vůně pobízely k neřesti,
zváleli jsme konvalinky - chudinky.

Recitoval jsem kdys veršík babkám u oltáře,
působil jsem u nich trochu dojetí.
Máj by neměl nikdy zevšednět,
babku teď je třeba držet v chabém objetí.

Chystej starochu se k odpočinku, však
na hřbitově v máji smutno býti nemá.
I do rovu chladného zpěv ptačí vniká,
úsměvem se zdobí umrlcova ústa němá.