Když jarní vítr zavane
do svěžích hájů mladých bříz,
načechrá květy v zahradách,
hned lidé mají k nebi blíž.

Zas vůně květů šeříků
se mísí s vůní jabloní.
Snad svět v příštím okamžiku
se svému Tvůrci pokloní.

Gloria, Tobě, Stvořiteli,
za moudrost Tvou a za krásu.
Pokorně bychom vždycky měli
stát nad Tvým dílem v úžasu.

I já Ti, Pane, vzdávám dík
za všechnu krásu v okolí.
Jako bys tím chtěl člověku
ráj připomenout na chvíli.

To všechno je však stále málo.
Vždyť my tu máme chválu pět
Ježíši Kristu, jež svou obětí
na kříži spasil celý svět.

Jen chvála v písních má tu znít,
příkladem Tvým, Ježíši, máme jít,
svědectví v skutcích světu dávat,
život Tvým slovem naplnit.

Jak nemyslet teď na posilu,
kterou jsi pro nás, Duchu svatý.
Jen v Tobě máme naději i víru,
jsi dárcem darů přebohatých.

Přesvatou Boží Trojici,
v modlitbách máme teď jen vzývat.
O nesmrtelné naději
a lásce Boží stále zpívat.

Však ještě jedna prosba zbývá,
jak červená nit vine se:
Oroduj za nás, Boží Matko,
u trůnu Boží trojice.

Nejblíže k trůnu Beránkově
má jistě každé slovo Tvé,
když zvláště v májové teď době
modlitba na rtech spočine.

Oroduj za nás, naše děti,
ať Boží láska má v nás chrám
a v chvílích zkoušek i oběti
přímluvou svojí nás ochraň.