Dneska večer v parku,
naložil jsem kárku.
Bolí mě hrozně záda,
zeptal jsem se kamaráda.
Zdali by mu nevadilo,
kdyby mě vzal na rameno.

Kouká na mě, sotva dýchá,
chvilku na to, něco míchá.
Podal mi to, nečekal,
teda ten mě vylekal!

Pravil na to hnedle,
že počká tamhle vedle.
Koukám na to ještě chvíli,
rázem nabyly mně síly.

Beru káru, beru dřevo,
kámoš upad! To je STŘEVO!
Seber sílu, seber koule,
teď budeš mít čtyři boule.

Jdeme zpět a zkratku známe,
dřevo s kárkou s sebou máme.
Všechno ukládáme hnedka,
hlavně nemít zbytečného svědka.