Láska je sněženka, co zimy se nebojí,
tajná skříňka s dopisy ukrytá v pokoji,
láska je, když od té skříňky nosíš na krku klíček,
když se Ti smsky vrací jak pingpongový míček.

Je jak knížka, od které neodtrhneš oči,
housenková dráha, co jen pro nás dva se točí,
je to fotka, co si pod sklo na stůl dáváš,
první myšlenka, se kterou každé ráno vstáváš.

Je jak voda, která boří všechny hráze,
nadzvedne kámen a už jej neupustí na zem,
je to ruka, která Ti z vlaku mává,
je to štěstí, z kterého občas bolí hlava.

Jsou to ty chvíle, kdy nemůžeš spát,
kdy chceš dávat raději než brát,
tři znaky v srdci vyryté do kamenné dlažby,
víra, že zůstaneme spolu, navždy...