Chtěla jsi napsat báseň,
byla to pro mne bázeň.
Chtěla jsi jen pár veršů,
stojí mne to jen pár grošů.

Je to pro mne tuze těžké,
až se to zdá velmi směšné.
Nevím, jak popsat tvou krásu,
potřeboval bych více času.

Nemůžu tě popsat v našem vztahu,
na to nemám dostatečnou odvahu.
Beru tě jako svoji dobrou kamarádku,
verše píši jen milovanému děvčátku.

Kdybych tě měl popsat básní,
psal bych od srdce a s kázní.
Asi bych se do tebe zbláznil,
naše přátelství tím zabil.

Popisoval bych tvé hnědé oči,
zamyslel se, a ocitl se na kolotoči.
Hnědé jsou tvé oči, to už dávno vím,
když zavřu ty své, ve snu je vidím.

Mám rád ten tvůj smysl pro humor,
není mi s tebou pochmurno.
Nejsi žádná zákeřná bárbí,
jsi milá a vtipná a toho si na tobě vážím.

S tebou je vždycky veselo,
i když je na tom světě kyselo.
Jsem rád, že jsem tě poznal,
k růži bych tě popsal.

Je to překrásná květina,
měla by ji dostat každá dívčina.
K růži bych tě přirovnal,
při pohledu na tebe bych stonal.

Raději bych měl už přestat,
a mysl svou za to ztrestat.
Omlouvám se, že tak smutně,
nechci, aby to vyznělo svůdně.