Láska až za hrob

Oči jak dva smaragdy,
vlasy zlaté jako tajný skvost,
jen ten pohled by byl pro radost.
Láká to mnohé,
svádí a nedá,
však pod rouškou zlata je líce bledá.
Ledové tělo, mysl jak noc,
ten, kdo ji potká, prosí o pomoc.
Každý ji chce, ale vůbec neví,
že tato bytost nemá vytříbení.

Láska je pro ni pouhý stav,
stav, kdy se přestává ovládat.

Duši jí ukradl cizí muž,
a změnil ji na černou tuš.

Od té doby necítí nic,
snad jen závan krvavých vánic.