Již dávno před mým zrozením
naděje i pro mne kvésti se rozhodla.
Naděje plná jistoty, pro niž bych se zrodila.
Ta naděje pro všechny tak vítěznou se stala,
když před stvořením světa svých ctností rozhodla se vzdát.
Pro věčné žití každého z nás se obětovala,
by žádný z nás v smrtelnou beznaděj nemusel upadat.
A tak s květem jistoty já běžím jasnému kraji vstříc.
Co může být víc, když opět hodnotu získala jsem zcela?
Vždyť Ježíš je cena štěstí,
pro Něj má cenu žít,
pro tu vítěznou naději, již vyvýšit bych chtěla.