Klaply dveře a ona tam stála...

Klaply dveře a ona tam stála,
pohlédnout do očí jemu se bála.
Přišel až k ní, hladil jí tváře,
celý dům zalila sluneční záře.
Dal jí dva polibky, krásné a sladké,
měla z toho mžitky a nohy tak vratké.
Vůbec se nebrání, tiskne se k němu,
vzrušeně dýchá, uniká všemu.
Takhle tam stály ruku v ruce,
mluvit se báli po dlouhém roce.