Když tě vidím, srdce mi buší,
jsi ta, co znamená hodně v mé duši,
jsi krásná jako květina,
která je den ode dne hezčí,
krásně se mi usíná, když na tebe myslím
a hned je to lepší, když zavřu oči
a ve snu tě uvidím!

Ale když se pokouším usnout a nejde to,
tak tvůj hlas uslyším, který mi do ouška šeptá,
a tichounkými slovíčkami se mě zeptá,
jestli tě miluji
a já mu odpovím, že tě miluji víc než svůj život
a potom už zazní krásné ticho,
po kterém spím a celou noc sním o tom, kdy budu s tebou,
protože být ve tvojí přítomnosti je jako být v ráji.

Vím, že někdy udělám hloupost
a ty pak cítíš bolest,
ale já se řídím podle srdce
a mé srdce mě vede jinam,
proto s tebou už nemůžu být!

Ale i tak, tvé rty jsou hebké jako hedvábí,
tvé oči jsou upřímné jako žádné jiné
a tvůj usměv je tak sladký,
ale na to, abych popsal, jak jsi dokonalá, je život moc krátký!

Ale dokud budu žít,
tak tuhle báseň budu chtít co nejvíc rozšířit,
a až jednou zemřu, tak tahle slova, která jsem složil
a na papír tužkou položil,
zůstanou napořád,
protože tak jako já nedokáže nikdo milovat!