Jsem osoba, co si vybíjí zlost v básních,
jsem osoba, co ve svých básních umí vyjádřit své pocity.
Vstávám za paprsků ranních,
tohle je pravda a ne mýty.

Jsem třináctiletá holka, co skládá básně,
ty básně vystihují mě a mé přátele.
Když čtu jinou báseň, zasním se do ní krásně,
když jdu po ulici, lidé křičí: Podívejte se, hele...

Utahují si ze mě,
ale já to ignoruji a přehlížím,
někdy si říkám, tohle není Země,
když z balkonu shlížím.

Básní plný diář mám,
nejsem typ, co nad knihami sedí,
ale i přesto toho hodně vím,
jsem blázen, když do nebe hledím?

Mám tolik otázek,
na které mi nikdo nedá odpověď.
Udělej si sám o mně obrázek,
mé srdce je jak zrezlá měď.

Rodina by mě nejraději neměla,
jsem černou ovcí,
proč? Tak ráda bych to věděla,
to já jsem oběť, oni dravci.