Verše
 
Kategorie
Ty naše pokroky,
kéž nikdy nehasnou,
pojďme se vydati
ve Věčnost úžasnou
a svíce Naděje
ať věčně září tu,
již světel netřeba
v tom stálém úsvitu!

V tom světě pozemském
vše kvete, uvadá,
však nevadnoucí vše
skýtá nám Zahrada,
co ve Věčnosti, tam,
zaslíbená tkví,
jasnější nad Slunce,
snad má duše napoví,
kdo Světlem je mi tím!

(Věnuji mé Lásce, mému Stvořiteli... mé Vřelosti... mé Inspiraci... mému Nejjasnějšímu... má dnešní báseň pro tvářnost věčnosti mé nedostižné krásy...)
To se mi líbí Sdílet na Facebooku

Náboženství

» Různé

Přidáno: 13. 6. 2019 - 19:07

Délka: 478 znaků

Posláno: 5x

Známka: 3,57 od 7 lidí

Přidal: TVOŘILKA LENKA

Autor: © PRO TVOU VŘELOST

ID: 602168

Verš: přerývaný ABCB

Filtr obsahu: není

Stav: zveřejněné

OHODNOCENO
To se mi líbí Sdílet na Facebooku
Web používá cookies. OK Info