Verše
 
Kategorie
I když se na tebe snažím zapomenout,
tak i přes to všechno mě to nutí si vzpomenout.
Na ty krásný časy,
den co den jsme se spolu smáli,
i když jsme spolu nechodili,
tajně jsme se milovali.
Ale pak převrat se stal,
ty ses odstěhoval
a mě už nemiloval.
Už nejsi můj kamarád,
ale doufám, že mě máš aspoň špetku rád.
Srdce bolí, slzy pálí a já pocit mám,
že to neskončí,
ten pocit mě tak ničí.
Nejsem perfektní to uznávám,
ale já tě ráda mám
a jen já tě nejlíp znám.
Teprve teď jsem pochopila,
co to doopravdy láska je
a že s ní můžeš šťastný být,
ale že taky zraňuje.
To se mi líbí Sdílet na Facebooku

Smutné

» Různé

Přidáno: 16. 3. 2010 - 9:53

Délka: 564 znaků

Posláno: 26x

Známka: 2,28 od 25 lidí

Autor: © Aneta

ID: 146017

Verš: různý

Filtr obsahu: není

Stav: zveřejněné

OHODNOCENO
To se mi líbí Sdílet na Facebooku
Web používá cookies. OK Info