V jeden okamžik mi někdo změnil život
i pohled na svět.
Byl jsi to Ty, lásko.
Zlé chvíle jsi prokládal těmi krásnými.
Dělal jsi to tak dlouho, až vznikl velký štos.
Vzala jsem ho a svázala.
Vznikla kniha o 365 stránkách,
jmenuje se VZPOMÍNKA.
Napsal jsi ji Ty,
svou přítomností i nepřítomností,
hříchem i odpuštěním,
slovy i mlčením,
polibky i pohlazením.
Tu knížku znám nazpaměť,
tolik slov... tolik vět...
končí slovem ODPOUŠTĚT.
Zavírám ji a ukládám na zvlášť vyhrazené místo
s úctou, co si zaslouží.
Těch 365 stran je tíha,
ale nesu ji s lehkostí a pýchou,
protože je psaná Tebou, lásko.
Možná v ní budem jednou číst společně,
snad na ni budem mít aspoň malou chvilinku.
Tolik se mi stýská, tak moc...