Předjaří zatím venku vládne
počasí je denně chladné.
Zima týdny trvá ještě
mrazivé jsou i noční deště.

Tu náš hrdina, pupen jabloňový
udržujíc svůj pocit snový
už vyrašit, světu ukázat
zelenou krásu na tisíckrát.

Matko, prosím, mízu dej
vyrazíme v světa rej
uvidíme slunce zblízka,
vězením nám naše klícka.

Vyčkej času, lístku malý
růstem, barvou dojdeš chvály
zatím spi či podřimuj
však nastane den, ten tvůj.

Pouze březen, měsíc třetí
často nádherníci ve větvích se třpytí
vločky, krystaly to sněhové
vyčkej, vyčkej, dítě bláhové.

Případný mráz, byť na chvilku
spálil by ti košilku
neviděl bys bratry víc
nezažil bys zhola nic.

Ani svěžího větru chlácholení
kapek deště zápolení
s včelkou lechtivého pomazlení
či dívčích boků zavlnění.

Potom, až nastane tvůj čas
vyrosteš, uvidíš dosti světa krás.
Paprsky slunce ti žilky prohřejí
poznáš to, i lidská srdce okřejí.

Mistr sadař projde zahradou
potěší se něhou tvou
mnoho bratrů, květů uvidí
radost z budoucích plodů pocítí.