Já nevěřím

Až tohle všechno bude pryč
a já zvládnu se zas smát,
řeknu sobě: Seš fakt dříč,
že nechtělas to vzdát.

Budu se mít teď na pozoru,
ale zas vám srdce svěřím,
uzřu lepší zítřky na obzoru...
Kdy? To sama ještě nevím.

Procházím peklem, rudým jak krev,
vaří se ve mně tak i k tobě hněv.
Budu už vždycky opatrná...
ta, co na vavřínech neusíná...
ta, co nad svým srdcem bdí...
A věř... špatně se s tím spí!