Hodně vody a co nejméně deště,
chtěl bych tebe zase ještě.
Hodně slunce, a nikdy žádný déšť,
chtěl bych se tak tebou nést.

Na vlnách, co jsou a proudí,
jako ta řeka, co všechno ví.
Něco o nás a něco o jiných.

Zmatený jsem, jen řeka ví kam,
utekl bych s tebou i do nikam.
Nejhezčí peřeje jsou pro tebe,
a já jen už koukám do nebe.

Musím si tě zakázat,
řeka mi ale nikdy nenapoví,
jestli to možný je, někdy řeku zavřít,
když to tam pořád je a hezky milý.

Ta řeka je tak divoká a ty ještě víc,
nikdy v životě už nepomyslím na nic.
Na nic jinýho než zase na tebe,
a teď mi zbylo jen koukat do nebe.