Hledím, princezničko má, na tvé foto
a to hlavně proto,
že o tobě jsem já měl sen,
zítra se bude opakovat zase jen.

Bude se opakovat ve stejný čas,
jen když v dáli slyším tvůj hlas.
Tvůj hlas krásně zněl,
tvou píseň nádhernou já si pěl.

Později jsi se ke mně přidala,
něco krásného jsi při tom dodala.
Kocúrik, tebe v srdci svém já stále nosím,
nech mě jít, tě já prosím.

Tebe, princezničko má, se nechci nikdy vzdát,
kde jsi, princezničko, musím se já ptát?
Vzdáleni od sebe dlouhé míle
a být připraven v plné síle,
jít za hlasem svého srdce,
jsi to jen ty, víš ty sama přece.

Cesta k tobě je však dlouhá
a má jediná myšlenka pouhá,
mít tě stále ve svém srdci,
bez tebe, lásko má, se žít nedá přeci.

Něco krásného jsi mi ty ukázala
a mému srdci jsi tak dokázala,
že vzdálenost od sebe roli nehraje
a krásné naše okamžiky si srdce přehraje.

Náš společný okamžik se zapomenout nedá
a moje srdce proto hledá,
kde jsou naše společné chvilky,
které navždy přeřezaly osudové pilky.

Miluji tě, ty to víš,
že mému srdci jsi ty blíž,
koukám se já na nebe
a při tom myslím stále na tebe.

Je mi dlouho po tobě smutno,
a proto trápit se kvůli tomu je nutno,
že ty jsi k mému srdci přirostla,
až z toho velká láska vyrostla.

Vždy jsme si přáli dobrou noc
a pusinek si posílali moc,
každý náš společný sen,
zdát jsme si ho nechali každý den jen.

Mé srdce pláče,
že málo bez tebe skáče,
bez tebe už nechce být,
a proto chce tam nahoru za tebou jít.

Chce to jen čas,
kdy budu šťastný opět já zas,
snad se mi konečně povede,
že mě za tou pravou osud dovede.