Pro svou tvář hodně vytrpěl
Proto začal ji skrývat
Když o slitování úpěl
Nikdo se nechtěl dívat

Pak osvobodil se z vězení
A dívka ho schovala světu
V kobce opery podzemní
Navždy odepřen světlu

Tak roky míjí jeden po druhém
Až náhle v jeho srdci láska vzplane
A stane se jí učitelem a druhem
Je jen otázka kdy se něco stane

Pak ji slyší před plným sálem
Jak anděl hudby po němž toužil
On nespokojí se pouze s málem
A svého vlivu na ni použil

Za andělem hudby dívka se ve snách řítí
Pomalu vzdalují se spolu světu
Je chycena do fantomových sítí
A černou stužkou omotaného květu

Svou hudbou noci ji ukolébá k snění
Sám nad notami se sklání
Dívka pochopí že tohle již sen není
Fantom má ji teď k mání

Její srdce však jiného miluje
Však fantom jí dál spáti nedá
K velkému finále se schyluje
Fantom růži ze země zvedá

Milencům přísahá pomstu
A své poslední číslo chystá
Přes opatření spoustu
Si není svým bezpečím jistá

Fantom zmocní se jí opět
Ale za ním její milý pospíchá
Rozhodne se přinést oběť
Vrhne se do tmy a do ticha

Fantom výběr dá Christine
Zda za lásku svou svobodu vydá
Rozhodnout se musí jedině
Na jakou stranu se teď přidá

Christine si volí lásku
Když fantom chystá se k činu
Život visící na vlásku
Nakonec probudí v něm vinu

Christine vzdává se svobody
Pro svou lásku zůstane jeho
Fantom vzdává se dohody
I úmyslu mít ji svého

Ztratil vše a polibek odloučení
Rozdělí jeho a jeho zvolenou
Je čas pro příběhu ukončení
Nechat ho v slzách na kolenou