Drahokam

Jeden příběh snad příliš krátký,
co už jen minulosti patří,
jak tajemný drahokam vzácný,
co svět jen náhodou spatří.

Uzavřít ho navždy do vitríny srdce,
k němu zamknout i všechny stíny,
němým svědkem zůstanou jen čáry v ruce,
láska a úsměv, co zaženou všechny splíny...

V milosrdném čase je zanese letitý prach,
vždyť dávno vím, že všechno přebolí,
byť každý suvenýr je úspěch či krach,
všechny patří do mého životního soukolí.