Dokonalá?

A tak byla dívčina den ode dne tenčí,
radost její opadala, byla čím dál menší.

Nehleděla tváře jiné, žila ve svém světě,
nemoc její dala by se popsat v jedné větě.

Nechtěla už žádné slasti, uzamkla se v sobě,
ve své duši cítila se jak ve velkém hrobě.

Když spatřil jsem ji poprvé, průhledná skor byla,
prý by bez mé pomoci dlouho nepřežila!