Vzpomínkový můj vzkaz pro Tebe „do Nebe”
na téma: Kde jsi má Lásko - „Mravenče lesní?”

Mé myšlenky nad Tvou „mohylou”:

Onehdá na cestě v lese,
mravence jsem běžet uviděla.
Byl jako Ty - tak lehce se nese,
Tvá typická subtilnost křehkého těla.

Miláčku nejbližší - „Mravenče lesní”,
kam běžíš, Ty můj broučku?
Ty mě však neslyšíš, mé srdce teskní,
když mizíš v hemžícím hloučku.

Pohladím Tebe - „Mravenečka”,
co přes cestu mi tak náhle běží.
Utíkáš rychle do kopečka,
ostatní mravenci Ti stačí stěží.

Rychle jsi proběhl, já jsem stále ve střehu,
má Lásko, zmizel jsi někam pryč.
Teď stojím na cestě - jak trosečník na břehu,
k vzpomínkám marně hledám klíč.

Slzy se po tváří pomalu kutálí,
já v lesní samotě zoufale teskním...
Dívám se zdrceně „na věčnost” do dáli.
Má Lásko - Kde jsi, můj „Mravenče lesní?” ...