Mé srdce je jako divadlo
a ty v něm hlavní postavou.
Tep je pravidelný jako kyvadlo,
spousta myšlenek honí se hlavou.

Svoji roli zvládáš skvěle,
s úžasem sleduji Tě z první řady.
Mrazení je cítit v těle,
snažím se zachovat si dobré mravy.

Natahuji k Tobě svoje paže,
chci se dotknout Tvojí krásy.
Tvůj šarm jsou střely velké ráže,
já dosáhnout chci vnitřní spásy.

Oblouzněn a rozechvělý
každý doušek z Tebe polykám.
Snažím se býti smělý
a nadějí v lásku skoro se zalykám.

Toužebně přivírám oči,
odvahu získaly představy.
Nádherné vize kolem se točí,
fantazie již nemají obavy.

Uvolněn padám propastí touhy,
úspěšně míjím předsudků trní.
Neztrácím naději ani okamžik pouhý,
něco tam uvnitř mě příjemně brní.

Letím, vznáším se a dna vidět není,
s údivem rukama mávám jako ptáci.
Jak příjemné dokáže býti snění,
jak příjemné, když nazpět se vrací.

Jediné, čeho stále se bojím,
že představení dojde konce.
Pořád však na nohou vzpříma stojím,
klidně jak oddaná ovce.

Chci ze sedadla vstát
a pevně Tě v náruč svou skrýt.
Na svolení nechci se ptát,
teplo Tvé u sebe opět chci mít.

Jsi úžasná, báječná, na pódiu záříš,
Tvá energie plní duši mou.
Bez dechu sleduji jak vlídně se tváříš,
doufám, že naše oči se neminou.

Pak nastává ta chvíle
a já už cítím Tě skrze své prsty a dlaně.
Již vidím Tvé plné rty milé,
nedokáži popsat, jak těším se na ně.

Tak je to s každým mrknutím oka,
s každým úderem mého srdce.
Zbytečná byla by další sloka,
oba víme, jak dál to je, přece...