Dítě samoty ukryto hluboko v podzemí
Svými díly udivuje svět
V opeře jež našlo domov a zázemí
Se netouží vrátit zpět

Jeho tvář nepozná už nikdo
Schovaná zůstane napořád
Pak však objeví se někdo
Kdo poruší jeho temný řád

Mladá dívka jež v modlitbách prosí
Stane se jeho láskou a múzou
Dlouhá léta v sobě touhu nosí
Spojenou se strachem a hrůzou

Jednou ji slyší zpívat
Ve svém úkrytu vychutnává tóny
Nedokáže se jen dívat
A poruší svého bezpečí zóny

Za anděla hudby se vydává
Jejž otec před smrtí jí slíbil
Omámené jí svou ruku podává
Vede tu jež si tak oblíbil

Hluboko v opeře dívka se ocitla
Fantom k spánku ji ukládá
Christine když ze spánku procitla
Fantomu masku z tváře odkládá

Je ve fantomově moci
Ví že láska ho spaluje
Složil jí píseň noci
Ona však také někoho miluje

Fantom vzdát se jí nechce
Proto stále ji přemáhá
Však klidně a velice lehce
Své lásky se domáhá

Christine však už rozhodla se
A to raní fantomovu hrdost
Růže s černou pentlí rozpadá se
A jeho lásku vystřídá tvrdost

Poslední představení je v plánu
Christine ví že nenajde klid
Proto vydává se k ránu
K místu kde velí jí cit

Hrobka otce do tmy jí září
Tajemný zpěv lyne se
Fantomovi se ji klamat daří
Však její milý přijde sem

Velký boj má rozhodnout
Komu Christine patří
Kdo dokáže probodnout
A sokovi to natřít

Poslední scéna ve scénáři
Fantom Christinu unáší
Hrůzou blednou všichni sklenáři
Krásný lustr to odnáší

V podzemí dívčiny sny drženy
Poslední opona spadne
Předem jsou kostky vrženy
Kdy rozhodnutí padne