V lásce je obvyklé,
že ten, kdo miluje,
ze štěstí druhého
nejvíc se raduje.
Ráda bych sebrala
z nebe kus sluníčka,
pro tebe ukula
do tvaru srdíčka.
Z večerní oblohy
vzala pár hvězdiček,
z nich nápis složila
„Ty jsi můj miláček”.
Růžový obláček bych
z červánků sbalila,
tím bych tě, miláčku,
lehounce přikryla.
Z růží bych setřásla
krůpěje rosy,
ve svěžích kapičkách
šli bychom bosí.
Snad bych ti přinesla
i blankyt z nebe,
kouzla však neznaje
mám pro tebe sebe.