Každý z nás ví, jak cesty ke štěstí jsou vratké
a to, že nejsou vždycky hladké,
když po nich vedou trny růže,
ale všechno zlé za dobré změnit může
osudová životní láska,
která dva omotá jako páska,
někdy až na věčný čas,
ale jindy po ní zas,
každý den co den,
zůstanou hezké vzpomínky jen.

Těch hezkých vzpomínek pár,
na lásku, co spálil ji žár.
V tom životě, ve kterém nejde vše vždy hladce
a nechutná jako med stále sladce.
Přesto je život krásný s tím,
právě v životě s čím,
když se v něm narodíme, proto abychom mohli žít,
to jsou ty cesty ke štěstí, které můžeme mít.

O lásce samotné básník popsal svůj blok,
s tou básní, která má plno slok,
o tom, jak dva se rádi mají
a ruku svou za to do ohně dají.
Láska mívá plno tváří
a ta pravá vydrží až do jejich stáří.