Stojím chvíli na rozcestí
a přemítám, kam se dát.
Hledám cestu, na které mě čeká štěstí,
nechci tam, kde hrozí pád.

Vím už kudy. Nejsem sama.
Stojí tady dávno kříž
a mně skutečnost je známa,
že na něm pněl Pán Ježíš.

Země v předjaří tam v lukách
též ze smrti povstává.
Mysl má, ač tone v mukách,
Boží lásku poznává.

Je to láska nekonečná,
vede k nebes výšinám.
Za vše jsem Ti, Pane, vděčná.
Činíš z mého srdce chrám.

Od Piláta na Golgotu
tak bolestná cesta je,
plná trýzně, bolu, potu,
vede nás však do ráje.

Plno bolestí a pádů
provází ten život náš.
V Tobě naději však máme.
Veď nás tam, kde přebýváš.

Pokorně teď hlavu skláním,
když pomyslím na Tvá muka.
V představách vidím Tvou matku,
jak jí srdce žalem puká.

Cítím s ní a moc to bolí,
když na še jen pomyslím.
Vždyť jsem matkou svojich dětí,
jejich bolest též cítím.

Tvoje matka však věřila,
že se s Tebou setká zas.
Veliká to láska byla.
Naplnil se k skutkům čas.

Kéž teď podle Tvého vzoru
trpělivě nesu kříž,
ve Tvém kříži mám oporu,
naději, že jsem Ti blíž.

Na své cestě nejsem sama,
se mnou moji blízcí jsou.
Kéž nás víra, naděje a láska
vede stále za Tebou.